Podle běžecké mytologie bychom kopce měli vítat a měli bychom se na ně těšit. Názory se liší pouze v tom, zdali se ve stoupání dívat pod nohy a bedlivě se tak vyhýbat pohledu na to, co nás ještě čeká nebo jestli máme oči raději zaměřit na horizont a nechat se k němu zrakem přitahovat.
Tříetapový TDK je o běhu v jeho nejjadrnější podobě. Ti, co holdují sebezničujícím industriálním běhům patrně moc nejásají, neboť náročný profil vyšperkovaný běháním po sjezdovkách jim bere nejen síly, ale také iluze. Některý kopec se tak z kategorie nepříjemný přesouvá do kategorie kopec nezdolatelný, kdy se většina běžců mění v chodce, proto je zde vypsána také kategorie nordic walking a canicross 🙂
Všichni máme své životy, zaměstnání, svoje zvyky, rutiny a slabůstky, prožíváme den za dnem. Je možné, že některé jiné činnosti vyvolávají podobné nadšení, ale nevěřím, že dokážou způsobit takový nával emocí, jako když zvládneme těžký závod, kde navíc svou účastí pomůžeme těm, kteří nemají takové štěstí a musí odmala bojovat se zdravotním postižením. V předchozích dvou ročnících jsme díky TDK mohli předat Emičce a Stanleymu 45.000,- Kč a nyní bychom měli pomoci Matyáškovi ( 2,5 roku ) s DMO. Pomoc bude dostatečná pouze v případě vysoké účasti. Ideální je absolvovat celý TDK, ale samozřejmě je možnost si vybrat jen jednu nebo dvě etapy – každá účast se počítá!
DĚLEJME TO, CO JE SPRÁVNÉ, NIKOLI TO, CO JE SNADNÉ.